TRADIČNÍ ČÍNSKÁ MEDICÍNA
je ojedinělý systém léčení, jehož kořeny lze nalézt v dílech starších více jak 2000 let. Takto dlouhá tradice byla v Číně podmíněna nejen ústním předáváním z otce na syna ale i pravidelným vydáváním knih ediktem císaře, který měl zájem na tom aby se zachovaly a předávaly zkušenosti nejlepších lékařů i budoucím generacím.
Čínská medicína vychází z tradičního čínského vidění přírody a člověka, z teorií o energii CI, o Jinu - yinu a jangu - yangu, o pěti prvcích. Podle tohoto přístupu mohou mít významný vliv na nerovnováhu organismu i mentální a emoční procesy. Celostní přístup je charakterizován rčením
„Vše souvisí se vším.“. Západní medicína rozdělila člověka na jednotlivé kusy a pokud nastane problém, léčí jen jeho část, na které se projeví důsledek nějakého stavu. U tradiční čínské medicíny je tomu jinak. Jednotlivé části těla spolu velmi úzce spolupracují a jsou na sobě závislé a svými funkcemi vytváří celek.
CI je prazákladem všeho dění nejen v člověku, ale ve vesmíru vůbec. Jin -Yin a Jang -Yang jsou její části. Jejich rovnováha a harmonie je stavem zdraví. Pokud dojde k nějaké disharmonii či blokaci nastává stav nemoci. CI koluje v akupunkturních drahách, které mají vztah k orgánům v těle. Úplné kolo oběhu CI v akupunkturních dráhách trvá 24 hodiny, stav maximálního napětí v každé akupunkturní dráze trvá 2 hodiny. Právě tato doba maximální aktivnosti je důležitá pro diagnózu nemoci a právě v tuto dobu se nemocný orgán lépe léčí.
Učení o Jin a Jang patří k základním teoriím, ze kterých tradiční čínská medicína vychází. Podle ní je veškeré bytí tvořeno z dvojice protikladných složek. Hmotná povaha energie CI vyplývá z vlastností těchto dvou složek.
Celý systém je založen na taoistické filosofii rovnováhy dvou protikladných principů Jin a Jang. Tak jako se střídá den (jang) a noc (jin) i v lidském organizmu srdeční stah – systola (jang) střídá uvolnění – diastolu (jin), tonus sympatického nervstva pro stres, obranu (jang) střídá parasympatikus - uvolnění, trávení (jin).
Obě části jsou si v každé vlastnosti protikladné. Protikladnost nespočívá v existenci opačné složky, ale je zárodkem v protikladné složce. Jin má v sobě zárodek Jang a Jang má v sobě zárodek Jin. Z toho plyne, že Jin se může změnit v Jang a naopak, protože věci se mění ve svůj protiklad. Rovněž Jin a Jang se může donekonečna rozdělovat. Hmota i duch jsou tedy v nerozlučné jednotě. Hmota v sobě obsahuje ducha a duch je řídkou hmotou.
Na základě této teorie fungují čínské byliny a jejich směsi. Vycházíme z předpokladu, že je třeba udržet organismus v harmonii. Tedy Jin a Jang musí být vyvážené. Pokud je Jin nadměrný, poškozuje Jang a je nutné „ohřát studené“. Tím se zmenší převaha Jin. Je-li nadměrný Jang a poškozuje Jin je třeba „ochladit horké“. Pokud je Jin v nedostatku, Jang naroste a je nutné doplnit Jin. Při nedostatku Jang dochází k přemíře Jin a je nutné doplňovat Jang. Oslabené se musí posílit a přebývající vypustit. Tím se obnoví rovnováha. „Při nemoci Jin je třeba léčit Jang, při nemoci Jang je třeba léčit Jin.“ Také části těla se dají přiřadit buďto k Jin nebo k Jang.
JANG (Yang) – mužský princip, aktivní, hybná síla, světlo, sucho, beztvarost, pohyb, lehkost, vzestupný, odstředěný, horní část, povrch, nebesa, oheň apod.
JANG (Yang) – povrch, záda, hlava, CI, ochranná CI, část těla nad pasem, zadní, laterální (postranní) část těla, orgány fu (neboli duté, tj. tenké střevo, tlusté střevo, močový měchýř, žlučník, žaludek, tři zářiče), funkce orgánů
JIN (Yin) – ženský princip, pasivní, výživa, stabilita, tma, chlad, vlhkost, tvarovost, nehybnost, tíha, sestupný, dostředivý, dolní část, vnitřek, země, voda.
JIN (Yin) – vnitřek, břicho, trup, krev, vyživující CI, část těla od pasu dolů, přední, mediální (blíže ke středu) část těla, orgány cang (neboli plné, tj. játra, slezina, srdce, plíce, ledviny, osrdečník), struktura (hmotná) orgánů
Dvojková soustava je nakonec podkladem fungování i moderních počítačů. Čínští mudrci se věnovali podrobnému rozpracování kategorií jin a jang zhruba tři století kolem počátku našeho letopočtu. V oblasti přírodních věd a lékařství pak bylo do této teorie vetknuto množství odpozorovaných poznatků z přírody, které i dnes vytváří velmi zajímavou databázi informací o fungování lidského těla v souvislosti s počasím, zátěží a věkem.
Člověk je zde vnímán v integrální jednotě se svým prostředím, přírodou, ročním i životním obdobím. Nemoc je chápána jako proces jehož kořínky lze vystopovat daleko před tím než opravdu propukne jeho závažná fáze.
Léčit nemoc až když propukne je podle slov čínského klasika jako : „kopat studnu když už jsme žízniví, kout meče když už jsme napadeni nepřítelem“. Pro lékaře tradiční čínské medicíny spíše platí heslo : „působit na to co tu ještě není“. Odtud vysoce preventivní systém práce.
Tradiční čínská medicína - přírodnost
Terapie tradiční čínské medicíny je založena zcela na přírodních produktech, převážně rostlinného původu. Nedodává tudíž do těla žádné uměle vytvořené látky, které často mohou mít vedlejší či nepředvídatelné účinky na organismus pacienta. Léčba tradiční čínskou medicínou je trochu běh na dlouhou trať a často je třeba změnit i životní styl. To vše je odměněno vysokou účinností (podle statistik je kolem 80% pacientů zbaveno zcela potíží).
Tradiční čínská medicína - přístup k člověku jako celku
Jedním z hlavních znaků tradiční čínské medicíny je její přístup k nemoci a k člověku. Nemoc nevidí izolovaně, ale pohlíží na ni v kontextu se stavem celého organismu. Tento přístup je velmi důležitý, protože jen tak se terapeut tradiční čínské medicíny dokáže dobrat ke kořeni problému a neléčí jen jeho příznaky.
Relaxační masáže
jsou zvláště důležité v dnešním uspěchaném světě, kdy je stres považován za hlavní příčinu mnoha fyzických a psychických potíží. Techniky relaxační masáže mohou pomoci od bolesti, napětí, ztuhlých a bolavých svalů, pomáhají podpořit krevní oběh, lymfatický systém a vyloučit toxické látky z organismu.